Úžasný svět víl

Víly jsou něco jako duchové přírody, známe vodní víly (rusalky, mořské sirény), stromové víly (dryády), víly smrti (banshee), lesní víly, vzdušné víly (meluzíny), horské víly apod. Žijí v éterické rovině, která je s tou naší ve velice úzkém kontaktu. Nahlédnout do ní je poměrně snadné, někteří lidé se s touto vlastností dokonce narodí. Ve starověkých náboženstvích se věřilo, že děti, které se narodily v období svátku Imbolc (od 31. ledna do 2. února), byly přirozenými cestujícími do země víl. Spatřit vílu je pak poměrně náročné, spíše můžeme cítit její přítomnost.

Pokud jde o jejich vztahy s lidmi, je to dost sporné. Většina víl se kontaktu s lidskými bytostmi vyhýbá, ale jsou známy případy, kdy byli lidé například utancováni k smrti poté, co vstoupili do vílího kruhu. Pokud by někdo potřeboval ochranu před rozzlobenými vílami, pomůže mu pelyněk. Ve většině případů se ale víly chovají přátelsky k lidem, kteří si to zaslouží a nemají zlé úmysly.
Přítomnost víl můžeme zjistit hned několika způsoby:

• vílí kameny
• vílí kruhy
  
• ''flek'' fialových květů uprostřed ničeho
• jemné hlásky přicházející ze všech stran bez zjevného původce
• drobné záblesky světla (například v okolí hub či květin)

Něco málo o vílích kamenech
Jde většinou o osaměle stojící menhiry uprostřed lesních mýtin. Již od starých dob byly podobné kameny považovány za magické, lidé je vnímali jako jakési ''zátky'' energetických bodů Matky Země. Má jít o uzávěry na kanálech, skrze které proudí silná zemská energie. Podle dávných legend tuto energii pociťují zejména jemněhmotné bytosti (např. právě víly), proto jsou také strážci těchto míst. Podobné kameny jsou v přírodě umístěny buď přirozeně, nebo je tam umístili lidé v dávných dobách (Stonehenge, Kamenný pastýř...). Dávné kmeny měli takto za pomoci magických rituálů sami chránit proudy zemské energie a přivést k nim magické strážce. Tato víra je v pozměněné podobě známá dodnes, jen pohanské menhiry nahradily křesťanské smírčí kameny a kapličky, a vílí strážce zase svatí a andělé.
Někteří lidé považují vílí kameny za brány do jiných světů, prý mají uzavírat jakési brány do jiných dimenzí. Přechodem do jiných sfér je ale pravděpodobně myšlen pouze přechod spirituální. V blízkosti těchto kamenů tedy můžeme cítit energii, která se z jiných světů zase dostává sem k nám. Mnoho lidí u takovýchto kamenů cítí mrazení, teplo, mravenčení či chvění, když se takového kamene dotknou. Mnoho takových kamenů má prý i léčivé vlastnosti - lidová moudrost radí před takovým kamenem pokleknout, čímž vzdáváme úctu bytostem, které jej obklopují.

Vílí kruhy
Uprostřed lesa, v zahradě nebo na loukách můžeme narazit i na tzv. vílí kruhy, které jsou tvořeny drobnými kvítečky, výraznými trsy trávy nebo třeba houbami. Ty pak tvoří až podezřele pravidelnou kružnici. Většina těchto kruhů není stálá, spíše se jako kdyby přes noc objeví a stejně tak rychle také zmizí. Není ani pravidlem, že vyroste jen tak samostatně, dost často může takový kruh například obklopovat nějaký pařez, tůňku nebo cokoli jiného. Vílí kruh může mít v průměru jen několik centimetrů, ale i několik metrů. Pokud na něco takového narazíte, s největší pravděpodobností jde o vílí kruh, kterému byste se měli, pokud možno, raději vyhnout. Kdybyste totiž do podobného kruhu bez vílího pozvání vstoupili, mohli byste jeho astrální obyvatele rozzlobit, za což by se vám odměnili tím, že by vás utancovali do naprostého vyčerpání, v tom horším případě k smrti. Vílí kruhy jsou totiž místem, kde víly pořádají slavnosti, radují se, tančí a zpívají. Nejčastěji jsou případy ''utancování vílami'' známé během Valpružiny noci (ze 30. dubna na 1. května - Beltane) a také během noci Svatojánské (z 23. na 24. června, nebo také během svátku Litha, chcete-li - tehdy se mají naše a ostatní světy nejvíce přibližovat a portály se otevírat). Pokud na vílí kruh narazíte, můžete jeho obyvatele požádat o povolení do něj vstoupit. Jak pak porozumíte jejich odpovědi? Dejte na své pocity. Pokud náhle ucítíte chlad, strach či úzkost, začne foukat silný vítr nebo se náhle zatáhne, běžte raději pryč. V případě, že vás ovane teplý vánek, bude vám krásně, dostanete chuť se smát a zpívat, pravděpodobně jste zváni a můžete vstoupit. Pokud je v některém místě kruh ''otevřen'' (tzn. je mezi květinami/houbami výrazný otvor), vstupte do kruhu raději tudy a dávejte také dobrý pozor, abyste žádnou z rostlinek nepošlapali.

Zde máte několik příkladů, jak může takový vílí kruh vypadat:

Jak pozvat víly na zahrádku?
Pokud chcete vílám dát najevo, že by vás poctila jejich návštěva u vás na zahrádce, můžete udělat následující:

• zavěste na strom něco malého a blyštivého (např. krystal, skleněný korálek, vánoční ozdobu...)
• na vyvýšené místo položte mušličku
• v létě večer rozsviťte lucerničky (ale raději je zhasněte, až půjdete spát, abyste nezaložili požár)
• zavěste někam zvonkohru
• vyrobte ptačí budku
• pěstujte bylinky, mluvte s květinami a stromy, starejte se o ně s láskou

Vílí přítomnost poznáte tak, že se jednoho dne zničehonic na vaší zahrádce objeví koberec fialových kvítků. Fialové květiny obecně jsou považovány za přítomnost jemněhmotných bytostí, protože fialová barva je barvou mystiky, magie a duchovna. Místa, kde se takovéto květy vyskytují ve větším počtu, jsou místa, která si oblíbily víly. Fialové kvítky se pak na zahrádce prý neobjeví jen tak kdekomu. Musíte být člověk, který přírodu miluje a ctí, věří v přírodní duchy a o svou zahrádku se pečlivě stará. To vše pro vás ale musí být samozřejmostí, nic z toho by se nemělo dít pouze kvůli vidině vílí odměny. V případě, že si víly vaši zahrádku oblíbí, máte velké plus. Vílí přítomnost je totiž velice prospěšná i rostlinám, které díky nim lépe rostou a prosperují, stromy lépe plodí.

To by bylo k vílám všechno, díky za přečtení :)